V mém příběhu najdete odvahu, transformaci a osvobození. Jsem příkladem toho, jak radikální změna postoje může přinést nejen vnitřní klid, ale i nečekané radosti a úspěchy. Moje cesta nebyla lehká, ale ukázala, že i největší výzvy lze překonat s odhodláním a vírou v sebe.

Jsem spokojená. Tedy většinu času. Zjednodušila jsem svůj život v mnoha oblastech a přineslo mi to vnitřní harmonii. Pokoj – klid. Zbavila jsem se strachů a stresů. A život je najednou průzračný a krásný. Plyne jako čistá řeka. Dýchám, žiju.

Neznamená to, že mě nepotkávají žádné problémy. To ne. Jen je vnímám jinak – jako příležitosti. Všechno je otázka postoje. A ono to funguje! Stoprocentně funguje!

Dělám práci, kterou mám ráda, která mě naplňuje a dává mi smysl. Dá se říct, že je dokonce mým koníčkem. Svůj volný čas věnuji sobě a lidem, na kterých mi záleží. Pořád se učím nové věci a otvírají se mi nové obzory. Snažím se žít zdravě a vědomě…

Nechávám věci být. Nechávám situace plynout. Pozoruji. Vnímám. Mám mnohem větší nadhled. Nestresuji se tolik, neřeším… Neznamená to, že nereaguji a neprožívám. Naopak. Reaguji mnohem klidněji, prožívám a vnímám vše mnohem intenzivněji, ale v souladu se sebou sama.

Spousta věcí, lidí a situací, které by mě dříve rozčílily, mě teď baví. Ráda pozoruji, jak se situace vyvinou. Naslouchám své intuici a pořád více zjišťuji, jak dokonalý informační prostředek to je. A přeji si… A přání se plní!

Začala jsem si to uvědomovat několik let zpátky. Nejdřív jsem to považovala spíš za náhodu, ale náhod je najednou tolik, že to nemůžou být náhody. Nejdříve se zděšením, pak  úžasem, a nakonec s nadšením jsem postupně pochopila, jak silným nástrojem je myšlenka. Utváří naši vlastní budoucnost.

"Myšlenky utváří naši vlastní budoucnost."

Některé myšlenky, které mi jen tak v souvislosti s nějakou situací problesknou hlavou a okamžitě na ně zapomenu, se někdy zrealizují v průběhu několika vteřin. A stává se mi to docela často. Zřejmě to tak bylo i dříve, ale nyní jsem asi vnímavější a chápu souvislosti. Ale stejně mě to nepřestává fascinovat.

Přání, představy nebo sny, o kterých přemýšlím déle, se plní s nějakým časovým posunem. Častokrát cestami, které bych neočekávala, ale přesně. Do hrozivých detailů. A někdy až v době, kdy už na ně nemyslím, dokonce si je už ani nepřeji.

Takže když se říká, že každý má svůj život ve svých rukou, tak to není prázdná fráze. Jen bych řekla, že ne v rukách, ale v hlavě. Je to mocný nástroj a musíme jej používat moudře, protože nás může přivést stejně ke štěstí jako ke zkáze.

Když jsem si uvědomila všechny souvislosti a mnohokrát na sobě tuto neomylnou metodu vyzkoušela, přivedlo mě to k neskutečnému klidu. Vždyť je to krásný pocit vědět, že nejste závislí na libovůli nikoho jiného než sebe… Život se najednou stane zábavnou cestou.

K mojí vnitřní harmonii ale vedla dlouhá cesta pokusů a omylů, neustálého hledání a nacházení.

Předtím byl můj postoj a tím i život jiný. Chtěla jsem žít jako všichni ostatní, protože nic jiného jsem neznala. Vystudovala jsem vysokou školu a pak začala tvrdá realita. Najdi si práci, pokud možno takovou, ve které zůstaneš do konce života. Nějak jsem cítila, že to není ono.

Žila jsem způsobem, jako žije většina lidí. Vzorný člen společnosti. Dobře se uč, vystuduj, najdi si dobrou práci… a pak už jen samé sociální jistoty a hlavně nevybočit. Tak jsem tedy vystudovala. A zjistila, že to samo o sobě nestačí. A v práci jako zaměstnanec vždycky narazíte na limity, které Vám klade někdo jiný.

Tak jsem se snažila. Ale zřejmě asi moc. Zaměstnavatelé trpí jednou zvláštností. Jakmile zjistí, že umíte a dokážete věci řešit, tak vám pořád nakládají. A tak mi pomalu přibývalo práce, i za kolegy, kteří nedokázali udělat svoji práci. Někdo to udělat musel. A kdo asi? Můj problém je, že nedokážu dělat věci napůl. Musím je dořešit a dotáhnout k nějakému výsledku.

"Negativita na mě číhala ze všech stran..."

Pomalu plíživě se můj osobní život rozpadal. Neustálá únava, otupělost, neschopnost vypnout mozek a vnímat přítomnost. Šílený tlak a stres. S tím šla ruka v ruce špatná životospráva. Stravování byla jedna katastrofa. Často jsem nejedla celý den a večer mě popadnul nepřekonatelný hlad. Spala jsem málo a špatně.

Negativita na mě číhala ze všech stran a já jsem se jí nedokázala bránit, takže jsem jí byla obalená jako většina populace. Byla jsem chycena v nějakém šíleném kolotoči, který se nikdy nezastavoval. Ale smysl jsem neviděla.

Představa, že takhle strávím zbytek svého života, mě děsila. Nechtěla jsem takhle žít. Už jsem na to neměla ani chuť ani sílu. Takhle to dále nešlo… Chtělo to změnu.

Tak jsem odešla a dopřála jsem si prázdniny. Najednou jsem měla čas přemýšlet, zpomalit a věnovat se sama sobě. Věci se najednou začali dít. Jako by se všechno dalo do pohybu. Celé ty roky stereotypu a stagnace byly najednou pryč.

Našla jsem klid a vnitřní harmonii, když jsem začala svoje, do té doby teoretické vědomosti, uvádět do praxe. Zjistila jsem, že život nemusí být složitý, pokud si ho sama nebudu komplikovat. A tak jsem začala věci zjednodušovat. Postupně, krok za krokem. Našla jsem svoji cestu a to, co mě naplňuje.

Současně jsem začala studovat Tradiční čínskou medicínu, která mě přivedla do zcela nového světa chápání zdraví a šťastného života. Studium bylo velice náročné, ale nevzdala jsem to a dnes jsem vděčná, že jsem tuto výzvu přijala a můžu tak dělat to, co mě baví a současně pomáhat jiným lidem s jejich problémy.

"Zvu vás na cestu K SOBĚ, na cestu DOMŮ…"

V tomto období mě napadla i myšlenka, podělit se se svými zkušenostmi a dát je k dispozici lidem, kterým možná pomohou na jejich cestě.

Ten čas nadešel. Jsem připravená sdílet svoje zkušenosti s těmi, kteří chtějí být zdraví, šťastní a spokojení. Chtějí mít svůj život ve svých rukách. Hledají to NĚCO a nenacházejí TO ani ve věcech, ani ve vztazích, ani na žádném místě na světě.

Ale to „místo“ přece jenom existuje… Zvu vás na úžasnou, divokou, bláznivou a nádhernou jízdu. Na nejdůležitější cestu vašeho života. Zvu vás na cestu K SOBĚ, na cestu DOMŮ…